Z historie karavaningu IV. aneb Aviatici všech zemí, sleťte se

V osmdesátých létech nebylo v České republice snadné sehnat slušný obytný automobil. Byli jsme součástí varšavské smlouvy a centrální plánovači měli jiné priority. A karavaning mezi ně nepatřil. Vždy byl tak trochu o svobodě a zvláště pak ten v obytňácích. Zlaté české ručičky si přesto cestu k bydlení na kolečkách hledali. Přestavovalo se kde co, od nejznámější Škody 1203 přes Žuk nebo Barkas ojediněle i Robur. Vhodné však byly i díky svým proporcím předělávky na základě lehkotonážního nákladního vozu značky Avia.

Mým snem byla tehdy Avia s karoserií furgon. Velikou výhodou vedle průchozí kabiny řidiče do zadního prostoru, bylo, že některé z modelů se vešly do 3,5t, takže bych je mohl řídit i já se svým tehdy čerstvým řidičákem. Furgony měly mnoho praktických využití, převáželi se jimi dělníci na stavby přehrad, odposlouchávací zařízení do nich montovala Státní bezpečnost a svou hidtorickou roli sehráli i při zásahu v roce 1989 na Národní třídě.  Používali je hasiči a nejen dobrovolní a samozřejmě, že se daly relativně lehce přestavit na obytňák.

Nestane se, že byste na silnici potkali dvě stejné obytné avie. Je to vidět i na srazu klubuAviatiků (zdroj: www.avia-club.com)
Nestane se, že byste na silnici potkali dvě stejné obytné avie. Je to vidět i na srazu klubu Aviatiků (zdroj: www.avia-club.com)

Druhým typem obytných Avií byly nástavby na původních podvozcích.  To byly skutečné originály. Kus od kusu.  Stavba takové obytné Avie vzala jeden až dva roky života, vyžadovala značnou řemeslnou zručnost a nadšení pro věc. Samotná konstrukce vozu vč. motorické části pak očekávala od majitele i minimálně základní znalosti automechanika. A samozřejmě až na výjimky oprávnění řídit nákladní automobil.

Avia je životní styl

Aviatici, jak si říkají příznivci této značky, jsou dnes různorodá skupina. Od mladých, kteří si koupili obytňák za pár tisíc, až po veterány, jež sami své miláčky v osmdesátých a devadesátých letech konstruovali a stavěli. Víceméně se však všichni shodnou, že Avia není auto, ale životní styl. Jako Pavel z Ostravy. Ten má už druhého obytňáka na bázi Avie. Toho dnešního koupil za 5.000 korun bez technického průkazu, a s investicí 20.000 ji za dva měsíce na parkovišti pod panelákem, kde bydlí, kompletně zrekonstruoval. Hodily se mu obě jeho profese – dřívější čalounická hlavně na výrobu a čalounění sedaček, které současně po složení stolu slouží jako manželské lůžko, i ta dnešní – řidiče z povolání.

Při úpravě interiéru Pavel využil i svých znalostí jako čalouník.
Při úpravě interiéru Pavel využil i svých znalostí jako čalouník.

Jeho auto, stejně jako u jeho kamarádů aviatiků, ještě není doděláno. A pochybuji, že někdy bude, stále totiž vymýšlí různá vylepšení a vychytávky. Od konzole na pověšení ploché televize na vnější stěnu auta, přes autorádio ovládané zpod přídavného stanu s chytře zakrytými reproduktory pod větracími mřížkami, až po sluneční panely, na které se teprve chystá. Obytná Avie je pro něj způsob, jak týden co týden vyrazit někam ven. Sice si se svým Triciferem, jak autu říká, netroufá do velkých dálek, ale kempy po Česku a Moravě má vcelku slušně zmapované a hlavně projeté.

Co kus, to originál,. i interiér je tedy jen na majiteli, jak si ho uspořádá. Zde je například spaní npro děti nad kabinou, vedle kuchyňk, chemická toaleta, lednička, přenosná klimatizace i topení.
Co kus, to originál. I interiér je tedy jen na majiteli, jak si ho uspořádá. Zde je například spaní pro děti nad kabinou, vedle kuchyňka, naproti chemická toaleta, lednička, přenosná klimatizace i topení.

point Víte, že:

  • obytnou Avií vyjížděla na turné i kapela Kryštof?
  • mezi Aviatiky se řadili i další známé osobnosti, třeba herecká rodina Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou?
  • některé Avie měly až 9 míst ke spaní?
  • díky často robusní kontrukci se dalo bez strachu chodit po střeše nástavby?

Historie značky Avia

Avia začala lehké nákladní vozy vyrábět v druhé polovině šedesátých let v licenci francouzské automobilky Renault –  Seviem. Na tehdejší dobu se jednalo o naprostou evropskou špičku. Nakonec jejich kontrolce byla tak nadčasová, že se ve velké míře minimálně u nás nezměnila až do devadesátých let. V Česku se těchto Avií ve francouzské licenci vyrobilo přes čtvrt milionu. Zlom nastal až po revoluci. Pokud se do modernizace před revolucí v roce 1989 investovalo jen minimálně, pak privatizace dokonala dílo zkázy. Firma zaměstnávající  20.000 zaměstnanců se rozložila na několik různých, divize nákladních vozů vystřídala několik majitelů, až nakonec  v roce 2012 vykazovala ve stavu už jen asi 200 zaměstnanců.

Právě v den psaní článku poslední majitel Avie (indická firma Ashok Leylands Motors) oznámil, že výroba Avií v České republice po 60 letech končí. Za první půlrok 2013 vyrobili v Česku pouhé 4 kusy Avií. Letňanská výroba se přesune na východ a tuzemská pobočka bude již řešit jen servis a dodávku náhradních dílů. Jedna kapitola našeho automobilového průmyslu se tak definitivně uzavřela.

Další díly seriálu:

Tvorba webových stránek: Webklient