Karavanisté, ať už cestují v obytných autech, nebo se spolu s rodinou usazují ve schopných karavanech, mají ve svých srdcích touhu po dobrodružství, svobodě a objevování nových míst. Dějiny české karavanistiky však sahají do dob, kdy se lidé teprve začínali svolávat na otevřených cestách, hledajících vlastní místa trávení volna. Zajímavý pohled na cestování touto formou přináší 70. a 80. léta minulého století, kdy společenské změny a možnosti se zásadně proměnily.
S nástupem normalizace vyvstala touha po odlišnosti. Obytné automobily a karavany, tehdy relativně nová forma dopravy, se staly symbolem svobody. Zájem o karavanismus začal růst, a to i díky tomu, že se lidé snažili najít způsobho, jak uniknout z monotónní každodenní reality. Ačkoli byla v té době země politicky izolována, ochota podívat se za hranice státu a poznat jiné kultury začala pronikat do životů mnoha rodin.
Pro mnoho rodin se stalo karavanování způsobem, jak kombinovat dobrodružství s praktičností. Ubytování v kempech nabízených po celé republice nabízelo levné, ale příjemné možnosti pro trávení volného času. Rodiny si tak mohly dovolit trávit týdny na cestách, objevující malebná zákoutí Československa, a užívat si vzácné chvilky pohody. Za štěstí na kolech se schovávaly kavárny plné chutí domácí kuchyně i přírodní krásy, které výletníkům nabízely jedinečné zážitky.
Oproti zahraničním turistickým praktikám bylo Česko v tomto období ve zvláštní pozici. Na jedné straně existoval nedostatek moderního vybavení, avšak na straně druhé se pro mnoho lidí stal karavanismus zdrojem kreativního vyjádření. V tenkých stěnách karavanů se odehrávaly rodinné příběhy a vzpomínky, které se sdílely s jinými karavanisty. Přátelství vznikající na cestách často překonávala vzdálenosti a dokázala spojovat lidi napříč generacemi.
Co je však možná překvapivější, československý karavanismus měl svoji specifickou komunitu, která byla zpětně ovlivněna družstevnictvím a kolchozy. Mnozí cestovatelé se sdružovali v různých spolcích a organizacích, které vytvářely své vlastní plánovací strategie a akce. I v tomto utlačovaném režimu se zrodila místa, kde se lidé scházeli, aby diskutovali o svých plánech na výlety, podělit se o zkušenosti a vzájemně si vypomáhali.
Kromě příjemných vzpomínek, které si karavanisté odnášeli, se v této době vytvářela i komunita lidí se stejnými zájmy, která posílila sounáležitost a podporu mezi karavanisty. Autobusy a karavany znaly překrásné krajiny, ale i nesnáze, které se proplétaly s touhou po dobrodružství. Kultura cestování v karavanech a obytných autech tehdy dokázala spojit generace, které měly odlišné pohledy na svět, přesto se sdílely v touze po poznání.
Cestování v obytných autech a karavanech v České republice dnes už není pouze formou trávení volného času, ale také příběhem o překonání překážek a cestě za svobodou. Jak se mění doba a technologie, na tradice a příběhy, které ovlivnily životy generací karavanistů, vzpomeneme naší touze po cestování, objevování a setkávání se s lidmi, kteří mají podobné sny. Právě to činí karavanismus jedinečnou součástí naší kultury a historie.