Z historie karavaningu I.

Pokud se už jednou bavíme na téma „My a karavan“, tak by možná neuškodilo mít alespoň základní povědomí o počátcích a historii karavaningu. Jenže kde začít? A kde vlastně začíná historie karavaningu? V třídílném seriálu vás historií cestování obytnými vozy a „bydlíky“ provede naše redaktorka Alena Kvasničková.

Lidé cestovali odedávna. Z různých důvodů, na různé vzdálenosti a různými způsoby. Pěšky, na koni… Jakmile člověk vynalezl kolo, sestrojil povoz a zapřáhl tažná zvířata, dala se lidská společnost do ještě většího pohybu. A nebyla-li jiná možnost, nocovali lidé tam, kam právě doputovali. O vozech vybavených pro dlouhé jízdy a pobyt v nich jsou zmínky v cestopisech Marco Pola, dopátráme se jich i ve zprávách z Egypta, ale zásadní vývoj v tomto směru přineslo až 19. století. Z počátku tohoto období také pocházejí první obytné vozy kočovných cikánů (maringotky), tehdy vzniklé z principu fasuňkových vozů (vůz krytý plachtou na obloukových rámech). A připomenout by se mohly i karavany nových osadníků v krytých vozech, kolonizujících v té době stále ještě území Spojených států.

divokyzapad

Postupně se z „nutného“ obytného (po)vozu stala záležitost „rekreační“.  Jednotlivci, mající potřebné možnosti, si na zakázku pořizovali různě vybavené obytné vozy a cestovali. Stále se však ještě jednalo o vozy určené především pro koňský zápřah. Impuls pro širší veřejnost však přišel až s vývojem automobilu a s tím spojeného rozmachu tohoto průmyslu (přelom 19. a 20. století). Nadšení automobilisté vyrážejí za zábavou, cestují, kempují. Nejprve si vystačí s provizorním přespáním na sedadle vozu, piknikovým košem, umyvadlem s vodou a stanovým přístřeškem, ale to se rychle mění a jejich požadavky rostou. Do vozů se instalují skládací lůžka, minikuchyňky, připojují se přívěsné vozíky s kempinkovým vybavením. A vozy se mění, zvětšují a vylepšují.

point Víte, že karavaning (mezinárodně uznávaný výraz) pochází z anglického caravan, které je zřejmě odvozeno z perštiny? Karavana je pak označení skupiny lidí, doprovázené zvířaty, cestující s povozy, nejčastěji za účelem obchodu nebo kolony (průvodu) vozidel pohybující se pohromadě.

Častokrát diskutovaná otázka zda bylo dříve vejce či slepice, je v případě obytného vozu versus obytného přívěsu zřejmě zodpovězena: tím první „klasickým“ – tedy bez pomoci zvířecích sil, nebyl obytný vůz, ale přívěs (ve Francii v roce 1897 vyrobený přívěs pro prince z Oldenburgu, připojený za vozidlo s parním strojem). I nadále se však jednalo pouze o kusovou výrobu, založenou na objednávce a požadavcích konkrétního zákazníka.

Následná 1. světová  válka znamenala útlum mnoha činností, ale zanedlouho po jejím ukončení byly ve Velké Británii položeny základy sériové výroby obytných přívěsů. A to byl zřejmě počátek karavaningu ve smyslu, jak ho vnímáme a známe dnes.

Skotský spisovatel a lékař Gordon Stables měl jeden z první z obytných vozů s kuchyní, ložnicí, pokojem. Projel s ním Velkou Británii a vše popsal ve své knize The Gentleman Gypsy (1885) – jak vypadal, vidíte na následujícím na snímku.

William Gordon

První karavan klub byl založen jedenácti členy v Londýně r. 1907 (majitelé ke svým obytným vozům však ještě zapřahovali koně!)

Další díly seriálu:

Tvorba webových stránek: Webklient