K Jaderskému moři se jezdíme rekreovat buď do Chorvatska anebo do Itálie. Ať už volíme Jadran nebo se chceme kochat západem slunce na druhé straně italské „boty“, kde ovšem můžeme navštívit i méně využívané pobřeží moře Tyrhénského, při cestě autem se nevyhneme jízdě po placené dálnici. O tom, jak funguje mítné v itálii, kolik stojí a další užitečné rady, si můžete přečíst v následujícím článku.
Sto kilometrů jízdy po italských dálnicích vychází zhruba na 5,5 euro, zato se svezeme po celkem kvalitní dálnici většinou dvouproudé, s dostatečně širokým třetím odstavným pruhem, který má po vždy po několika kilometrech další rozšíření na jeden i dva kamióny.
V Itálii se platí vždycky a jenom za úsek, který fakticky projedeme a možná jen málokdo si uvědomí, že jedeme vlastně za plotem. Vjezd na placený úsek dálnice začíná u mýtné brány, kterou nám několik kilometrů předem avizuje značka Alt Stazione.
Brána má většinou deset i více vjezdů, na každým je zavěšený semafor – zelená šipka směrem dolů nás informuje, že tudy ano, červený křížek že do tohoto vjezdu nikoliv. Vodítkem jsou nám auta před námi a v klidu se zařadíme za poslední bez obav, že budeme čekat dlouho. Po jeho odjezdu nás zastaví závora, najedeme co nejblíže k zařízení podobnému bankomatu – jen bez monitoru, zato s velkým, červeným tlačítkem. Po jeho stisknutí vyjede ze štěrbiny lístek, který dobře uschováme a už můžeme uhánět dálničním tempem 130 km za hodinu.
Jeden nebo dva boxy úplně vpravo jsou vyhrazeny pro držitele tzv. Telepassu, což je předplacené mýtné a na cestu na dovolenou se nevyplatí si jej pořizovat.
Při výjezdu z dálnice je potřeba dávat pozor, do jaké brány vjedeme, což nám napoví tabule s piktogramy. Při platbě za hotové si vybereme vjezd s bílou tabulí a symbolem ruky s bankovkou nebo mincí. Budeme-li platit kartou, vjedeme do brány označené tabulí modrou s nápisem CARTE a obrázky platebních karet. Brána pro Telepass je žlutá s nápisem „riservata clienti“ a té si raději všímat nebudeme!
Nejjednodušší způsob placení je v případě, že v budce boxu sedí obsluha. Do okénka podáme lístek, který jsme zajisté našli, na displeji se nám ukáže cena za ujeté kilometry, zaplatíme a dál už pokračujeme zadara! Poněkud nešikovné je vracení drobných, které nám pokladník dá do nastavené dlaně, tady by se možná hodil systém, jenž známe od některých našich čerpacích stanic – šuplíček pod okénkem.
Mnoho mýtných bran je bez odsluhy, ale ani tady není třeba propadat panice. Lístek vložíme do štěrbiny vlevo na zařízení, které už jako bankomat opravdu vypadá, na displeji se objeví částka, kterou máme zaplatit. Do vyklápěcího zásobníku nasypeme mince, pod ním je štěrbina na bankovky. Hned vedle jsou zásobníky na vrácené drobné i bankovky. I tady je možno zaplatit kartou.
Způsob placení za použití italské dálnice je složitý jen na první pohled a v případě jakéhokoliv problému je na dosah tlačítko na přivolání obsluhy, která – ačkoliv se nám prostor u brány zdá pustý – někde poblíž určitě bude.
A jak to je s tím oplocením dálnice? O tom příště, až bude řeč o dálničních odpočívadlech a možností občerstvení.