eCaravan.cz

karavan magazin

Mýtné v Itálii? Žádný problém!

K Jaderskému moři se jezdíme rekreovat buď do Chorvatska anebo do Itálie. Ať už volíme Jadran nebo se chceme kochat západem slunce na druhé straně italské „boty“, kde ovšem můžeme navštívit i méně využívané pobřeží moře Tyrhénského, při cestě autem se nevyhneme jízdě po placené dálnici. O tom, jak funguje mítné v itálii, kolik stojí a další užitečné rady, si můžete přečíst v následujícím článku.

Sto kilometrů jízdy po italských dálnicích vychází zhruba na 5,5 euro, zato se svezeme po celkem kvalitní dálnici většinou dvouproudé, s dostatečně širokým třetím odstavným pruhem, který má po vždy po několika kilometrech další rozšíření na jeden i dva kamióny.

V Itálii se platí vždycky a jenom za úsek, který fakticky projedeme a možná jen málokdo si uvědomí, že jedeme vlastně za plotem. Vjezd na placený úsek dálnice začíná u mýtné brány, kterou nám několik kilometrů předem avizuje značka Alt Stazione.

Brána má většinou deset i více vjezdů, na každým je zavěšený semafor – zelená šipka směrem dolů nás informuje, že tudy ano, červený křížek že do tohoto vjezdu nikoliv. Vodítkem jsou nám auta před námi a v klidu se zařadíme za poslední bez obav, že budeme čekat dlouho. Po jeho odjezdu nás zastaví závora, najedeme co nejblíže k zařízení podobnému bankomatu – jen bez monitoru, zato s velkým, červeným tlačítkem. Po jeho stisknutí vyjede ze štěrbiny lístek, který dobře uschováme a už můžeme uhánět dálničním tempem 130 km za hodinu.

Jeden nebo dva boxy úplně vpravo jsou vyhrazeny pro držitele tzv. Telepassu, což je předplacené mýtné a na cestu na dovolenou se nevyplatí si jej pořizovat.

Při výjezdu z dálnice je potřeba dávat pozor, do jaké brány vjedeme, což nám napoví tabule s piktogramy. Při platbě za hotové si vybereme vjezd s bílou tabulí a symbolem ruky s bankovkou nebo mincí. Budeme-li platit kartou, vjedeme do brány označené tabulí modrou s nápisem CARTE a obrázky platebních karet. Brána pro Telepass je žlutá s nápisem „riservata clienti“ a té si raději všímat nebudeme!

Nejjednodušší způsob placení je v případě, že v budce boxu sedí obsluha. Do okénka podáme lístek, který jsme zajisté našli, na displeji se nám ukáže cena za ujeté kilometry, zaplatíme a dál už pokračujeme zadara! Poněkud nešikovné je vracení drobných, které nám pokladník dá do nastavené dlaně, tady by se možná hodil systém, jenž známe od některých našich čerpacích stanic – šuplíček pod okénkem.

Mnoho mýtných bran je bez odsluhy, ale ani tady není třeba propadat panice. Lístek vložíme do štěrbiny vlevo na zařízení, které už jako bankomat opravdu vypadá, na displeji se objeví částka, kterou máme zaplatit. Do vyklápěcího zásobníku nasypeme mince, pod ním je štěrbina na bankovky. Hned vedle jsou zásobníky na vrácené drobné i bankovky. I tady je možno zaplatit kartou.


Způsob placení za použití italské dálnice je složitý jen na první pohled a v případě jakéhokoliv problému je na dosah tlačítko na přivolání obsluhy, která – ačkoliv se nám prostor u brány zdá pustý – někde poblíž určitě bude.

A jak to je s tím oplocením dálnice? O tom příště, až bude řeč o dálničních odpočívadlech a možností občerstvení.

2 thoughts on “Mýtné v Itálii? Žádný problém!

  1. Dobrý den. Jaký je postih za nezaplacené mýtné?
    Děkuji.

  2. Čerstvá zkušenost z italské dálnice, placení bez obsluhy. Lístek nechtěl automat vzít. Zavolal jsem tedy obsluhu. Z automatu se ozval nějaký hlas který mluvil italsky. Německy a anglicky jsem požádal o asistenci. Odpověď byla v italštině… Opět jsem požádal o asistenci u automatu. Odpověď opět italsky, nikdo nepřišel a vyjel lístek na cca 77.50 eur. Cena měla být kolem 24 eur. Zastavil jsem za branou a šel do boudy vyjasnit co se děje. Tam sedí bába co hledí na kamery a neumí ani slovo anglicky nebo německy. Beru mobil a nechávám překládat do italštiny můj problém. Bába mě odkazuje na poslední mýtnou bránu přes kterou jedu. Ok, nasedám a jedu dál s tím, že to tam dořešíme.
    Přijíždím na místo určení, zaparkuju auto a jdu do kanceláře. Zvoním ale nikdo neotvírá, přichází nějaký borec taky s lístkem ale otočí se na patě a jde pryč. Nechápu tak se snažím vyluštit ceduli na dveřích POUZE v italštině. Mezitím přichází nějaká ženská, ptám se jestli je Italka, že nevím proč nikdo neotvírá. Ukazuje na ceduli, že to je jasné, v sobotu tam přece kolem 14h nikdo není (na dálnici v době dovolených!!!). Mám si zavolat na infolinku. Tak ji vytáčím ale je pouze v italštině… No comment. Mezitím přichází další ženská s problémem s lístkem, je to Němka a taky čumí na ceduli a neví co dál. Postěžujeme si jací jsou Italové nemakačenka a nakonec si fotíme ceduli s tím, že si ji přeložíme doma a budeme doufat, že to klapne.
    Teď sbírám síly se do toho pustit ale s dosavadní zkušeností čekám, že to bude boj a je možné že těch cca. 50eur které musím navíc zaplatit asi už nikdy neuvidím.
    Co z toho (alespoň pro mě) plyne?
    Italské dálnice jsou předražené, doprovodné služby na nulové úrovni. Opět se potvrdilo že umí Italové líp kecat než cokoliv řešit. Domluvit se tam mimo dovolenkove centra s někým anglicky nebo německy je téměř nemožné. Jiné řešení asi neexistuje, protože údajně jezdit po okreskach je za trest. Z toho mi vychází jediné, vyhnout se Itálii nadobro nebo jet jen jako spolujezdec…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2010 - 2019 PNM International s.r.o. | Newsphere by AF themes.